Město Nechanice
Město Nechanice

Osobnosti

Bok Josef (*1890 †1982)

Josef Bok se narodil 15. 11. 1890, český flétnista a hudební pedagog; profesor AMU. Sólový i orch. hráč, od 1913 působil v Rusku, 1919 - 1939 v Brně, od 1939 v Praze. Vydal Školu hry na flétnu. Zemřel 26. 6. 1982.
 

Jaroslav Mejstřík (*1930 +1956)

Malíř a krajinář Jaroslav Mejstřík se narodil 1. 7. 1930 v Novopackéhu ulici v Nechanicích, v rodině kamenického mistra, v domku sousedícím se Štrosovými sady. Po skončení základní školy vyučil v oboru elektrotechnickém, ale láska k výtvarnému umění ho přivedla nejprve na soukromou školu dekorativního umění a poté byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliéru prof. M. Holého. Dostalo se mu zde opravdového uznání. Pracoval jako asistent prof. Holého a byly mu uděleny dva roky čestné pobytu na škole. Ve Svazu čs. výtvarných umělců mu bylo uděleno tvůrčí stipendium pro význačné mladé talenty. Ve školním roce 1952/1953 obdržel čestnou odměnu a v dalším roce cenu ateliéru za pilnost.
S prvními úspěchy se dostavily i první příznaky nemoci.
Rád a často zajížděl na svoji chalupu do Orlických hor, odkud čerpal krajinářské náměty pro svou tvorbu.
Jaroslav Mejstřík zemřel 4.8. 1956. Na jeho počest mu byla V Hradci Králové uspořádána velká posmrtná výstava. 
 

Jan Novopacký (*1821 †1908)

Český malíř, krajinář se narodil v chudé tkalcovské rodině 14. 11. 1821 na Račanech v Nechanicích. Rodiče ho chtěli poslat na učitelská studia, protože hrál dobře na housle a na flétnu. Zvítězilo malování a na přímluvu hraběnky Harrachové nastoupil v 17 letech do učení k vídeňskému malíři Schrotzbergovi.
Umělecké vzdělání získal na vídeňské akademii kde byl prvně v roce 1839 pro nedostatečnou znalost němčiny odmítnut a v roce 1842 přijat. Poprvé vystavoval v roce 1846 ve Vídni.
Zúčastnil se zde revolučních bojů v roce 1848. Po porážce revoluce se z obavy před následky odstěhoval do Prahy. Po smrti svého otce přijal místo učitele v panských rodinách. Hodně cestoval. Navštívil Itálii, Sicílii, Dalmácii, Istrii i Uhersko.
Po návratu do Vídně vyučoval kreslení a malbu ve rodinách vysoké šlechty,  působil jako učitel dětí císařské rodiny a od roku 1869 byl učitelem malování i u korunního prince Rudolfa. V roce 1873 byl vyznamenán rytířským řádem cís. Františka Josefa. Od roku 1880 byl patnáct let, až do svého penzionování, kustodem (správcem sbírek) císařské galerie ve Vídni, kde se nachází jeho nejznámější obraz „Opuštěný hřbitov se zříceninou kostela“.
Po půl století stráveným v rušné Vídni se vrátil  v roce 1895 do Čech a žil v Ústí nad Orlicí, poté ve Slavětíně u Loun, kde 3. 7. 1908 zemřel a je pohřben.
To, že většinu života strávil v cizině způsobilo, že je považován za rakouského malíře. V Čechách byl objeven až na sklonku svého života. První své souhrnné výstavy v Čechách se dočkal až v roce 1902.
Některé jeho práce vlastní město Nechanice a Moderní galerie v Praze.

 

Ignác Raab (*1715 †1787)

Malíř oltářních obrazů a fresek, žák Jiřího Majora v Jičíně, Ignác Raab se narodil 5. 9. 1715 v Nechanicích na Raabově gruntu. Stával na pozemku vedle nynějšího městského úřadu.
Již v mládí se u něj projevovaly výrazné vlohy k malování, které vzbudily pozornost členů řádů Jesuitů, do kterého v roce 1744 vstoupil. Pro tento řád tvořil olejové malby a fresky v Čechách i na Moravě. Oltářní obrazy maloval pro mnoho kostelů, např. chrám sv. Mikuláše v Praze, katedrálu sv. Barbory v Kutné Hoře, ve Velehradě, v kostele v Dobřenicích, pro kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové namaloval oltářní obrazy do bočních kaplí a 22 obrazů ze života sv. Aloise do kaple sv Josefa tamtéž. Svá díla většinou nepodepisoval, neboť za jejich pravého autora považoval Boha, jenž byl původcem jeho nadání. Po zrušení řádu byly mnohé obrazy z těchto kostelů rozprodány. Některé se dostaly i do Petrohradu. Je mu připsáno i autorství oleje „Obležení Prahy r. 1757“.
Zemřel ve Velehradě na Moravě 21. 1. 1787.
 

Alois Rašín (*1867 †1923)

Český politik, ministr financí v první vládě Československa Alois Rašín se narodil 18. 9. 1867 v malém domku, který stával v místech, kde je nyní II. stupeň Základní školy v Nechanicích. Jeho otec byl drobným živnostníkem, pracoval jako pekař a rolník, byl zvolen starostou obce, ale také říšským poslancem za svůj kraj.
Alois Rašín navštěvoval obecnou školu v Nechanicích, gymnázium v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové. Po maturitě v roce 1866 začal studovat Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, ale zdravotních důvodů přestoupil a stal se posluchačem Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde v roce 1891 promoval.
Již v době studií měl velký zájem o politické dění. V této době napsal jedno ze svých prvních děl s názvem České státní právo. V roce 1894 byl aktivním účastníkem procesu s tzv. Omladinou a byl odsouzen ke dvěma letům vězení na Borech a jako doplňkový trest byl zbaven doktorského titulu. Po propuštění skládal nové zkoušky a znovu promoval.
Na počátku roku 1906 vstoupil do Mladočeské strany. V červnu 1911 byl zvolen poslancem říšského sněmu a stal se tak jedním z nejvlivnějších funkcionářů strany. V roce 1915 byl znovu zatčen, souzen ve velkém politickém procesu ve Vídni a odsouzen k trestu smrti za velezradu. Poté byl rozsudek zmírněn na doživotí. Nově korunovaný císař Karel I. změnil v lednu 1917 trest na deset let žaláře a ještě v témže roce byl Rašín amnestován. Podruhé nabyl zpět doktorát. Stal členem revolučního Národního výboru, který byl naší první skutečnou vládou – tato vyhlásila 28. 10. 1918 československou samostatnost. V nové republice se stal Rašín populární osobností jako ministr financí v první vládě. Připravil rozsáhlou finanční reformu.V dubnu roku 1919 byla zákonem č. 187 Sb. zavedena jako měnová jednotka československá koruna.
Život JUDr. Aloise Rašína však ukončila střela anarchisty atentátníka, který na něj čekal v Žitné ulici v Praze dne 5. ledna 1923. Ještě téměř půl druhého měsíce bojoval o život, ale 18. 2. 1923 zraněním podlehl.
Z jeho děl si připomeňme již zmiňovanou brožuru České státní právo (1891), přeložil spis Johna Raä Osm hodin práce (1896). Jeho nejznámější práce Můj finanční plán (1920), Finanční a hospodářská politika československá do konce roku 1921 (1922), Inflace a deflace (1922) a učebnici Národní hospodářství (1922).
Československý prezident T. G. Masaryk o něm po jeho smrti napsal:
„Rašín byl člověk vpravdě český, prostý pracovník, muž z ocele a srdce… Jeho pevnost a rozhodnost, jeho silná vůle a neústupnost staly se již příslovečnými.“
 

JUDr. Josef Štolba (*1846 †1930)

Český  prozaik, dramatik, vychovatel, právník, spisovatel a cestovatel se narodil 3. 5. 1846Hradci Králové.
Studia na gymnáziu začal v Hradci Králové a dokončil na akademickém gymnáziu v Praze, kde také vystudoval práva. V roce 1870 přijal místo vychovatele u šlechtické rodiny Kouniců. S hrabětem Desfours-Walderode podnikl roku 1875 roční cestu do Ameriky a později s jinými osobnostmi procestoval celou Evropu a dostal se i do Západní Indie (dnešní Pákistán) a za polární kruh.  Po návratu domů, získal roku 1874 doktorát práv, vykonával pět let soudní a advokátní praxi. Byl koncipientem v notářské kanceláři a delší dobu notářemNechanicích (1879 – 1890). V Pardubicích také vykonával notářskou praxi a  roku 1180 se angažoval ve Spolku pro zřízení divadelního domu. Dožil v Praze na Královských Vinohradech.
Do Nechanic za ním přijížděli básnísníci a spisovatelé J. Zeyer, A. Jirásek, A. Černý – J. Rokyta, dr. L. Quis a řada dalších osobností. Z cestovatelů kromě J. Kořenského též E. Holub a V. Náprstek.
 

MUDr. Jan Štros (*1830 +1900)

MUDr. Jan Štros nebyl sice nechanickým rodákem, narodil se 2. 11. 1830 v Kaňku u Kutné Hory, ale pro Nechanice je významnou osobností.
Vystudoval lékařství a lékařskou praxi zahájil v Kutné Hoře. Byl činný i v politice a 30. 1. 1867 byl zvolen poslancem do zemského sněmu království Českého za městskou volební skupinu Kutnohorskou. Celkem byl poslancem zvolen pětkrát po sobě, naposledy 20. 4. 1872. Později se poslaneckého mandátu vzdal, protože od 1. 5. 1867 byl jmenován okresním lékařem v Nechanicích. Byl jediným lékařem a každá jeho nepřítomnost byla velmi citelná. Vzdal se sice mandátu, ale ne veřejného života. Z jeho podnětu byl pořádán v roce 1867 Sokolem kutnohorským výlet na bojiště války 1866 a na zpáteční cestě uspořádali veřejné cvičení v Nechanicích. To vzbudilo v občanech Nechanic takové nadšení, že 18. 9. 1867 založili Jednotu sokolskou a Dr. Jan Štros se stal jejím prvním starostou na 2 roky.
Byl po třináct let členem městského zastupitelstva, při tom čtyři roky členem rady. V okresním zastupitelstvu zasedal 24 let z toho po čtyři léta (1880 – 1884) byl úřadujícím náměstkem okresního starosty, tehdy hraběte Jana Harracha. V této funkci se zasloužil o zřízení nové okresní veřejné nemocnice, kterou vedl, když původní harrachovská, založená v roce 1846 J. O. Terezií hraběnkou z Harrachů (od roku 1859 veřejná), byla prohlášena za nezpůsobilou.
Patřil mezi zakladatele prvního peněžního ústavu města – Občanské záložny a stal se v prvních letech existence jejím představitelem. V okresním zastupitelstvu se přičinil o budování nových komunikací a vysazování zeleně na Nechanicku. V době založení Místního odboru Ústřední matice školské byl jako jeden z prvních členů zvolen do výboru.
V roce 1884 založil „Jednotu pro okrašlování města a jeho nejbližšího okolí“. Stal se jejím prvním předsedou po pět let a poté místopředsedou až do své smrti.
Štrosovým přičiněním byl zřízen parčík kolem sochy sv. Anny a park kolem kostela, z něhož však zbyly dnes jen stoleté lípy. V roce 1895 založil na obecním pozemku u tehdejšího hřbitova další park, který byl po zásluze po něm pojmenován. Na tomto místě mu by u příležitosti 40. výročí založení TJ Sokol Nechanice v roce 1907 jednotou postaven pomník.
Zemřel 27. 7. 1900.
 

Jan Křtitel Vaňhal (*1739 †1813)

Český hudební skladatel Jan Křtitel Vaňhal se narodil 12. 5. 1739 v Nechanicích. Jeho velké hudební nadání objevil nechanický učitel Antonín Erban, který ho kromě zpěvu učil hře na housle, klavír a varhany. Jako chlapec odešel do Maršova kde  jej v hudbě zdokonaloval učitel Kozák. Po návratu do Nechanic, jako osmnáctiletý, nastoupil do Opočna na varhanické místo. Odtud povýšil jako „regenschori“ v Hněvčevsi. Tady si ho oblíbil děkan Matěj Novák a povzbuzoval jej ke studiu hudební skladby.
Mecenáškou pro hudebníka byla paní Schaffgotsehová, se kterou cestoval po Evropě. Vzdělával se ve Vídni, v Itálii, působil ve službách hraběte Erdödyho v Uhrách (1772-1780).
V 26 letech byl ve Vídni známým a ceněným umělcem. Roku 1780 se zde usadil , oženil a žil zde 33 roků. Zabýval se skladbou a vyučoval hudbě. Stal se také členem smyčcového kvarteta ve složení W. A. Mozart – první housle, Karl Ditters von Dittersdorf – druhé housle, Joseph Haydnviola a Vaňhal – violoncello.
Ve své době byl výborným klavíristou, složil 100 symfonií a stejný počet smyčcových kvartetů, 26 mší, 2 rekviem, 30 Salve Regina, 36 offertorií, 1 Stabat Mater, 1 oratorium, opery, flétnové piesy, množství duet, sonatin, sonat, koncertů pro různé nástroje a td. Některé skladby vyšly tiskem jiné zůstaly v rukopise.
Město Nechanice uctilo památku tohoto rodáka odhalením pamětní desky na domě, kde stával Vaňhalův rodný domek.

Projekty financované z prostředků EU

odkaz

 

APP Česká obec

APP Česká obec

Odstávka elektřiny